FRANZ KAFKA MUSEUM



 
Rané dětství

Rodina Franze Kafky se v prvních šesti letech jeho života pětkrát stěhovala. Nebyl mu dopřán čas zdomácnět v mikrosvětě blízkého okolí. Narodil se jako první ze šesti dětí 3. července 1883 v domě č. 1/27 na rohu Kaprovy a Maiselovy ulice v samém středu Starého Města pražského a na samé hranici někdejšího židovského ghetta. Poprvé se rodina stěhovala  v době druhého matčina těhotenství, když Franzovi nebyly ještě ani dva roky.

Druhý syn Georg se narodil 11. 9. 1885 v domě č. 56 na Václavském náměstí v místech dnešní ulice Ve smečkách, dnes nezachovaném, ale už v prosinci téhož roku se rodina stěhovala na území bývalého ghetta do Dušní ulice, do domu č. 187, který se rovněž nezachoval. Georg tam koncem r. 1886 zemřel, ale 27. 9. 1887 se tu narodil další syn Heinrich. Už koncem tohoto roku se rodina na jediný rok stěhovala do blízké Mikulášské ulice č. 6, kde zemřel i pětiměsíční Heinrich. R. 1888 se Kafkovi stěhují do Celetné ulice č. 2, kde rovněž pobudou necelý rok. V červnu r. 1889, v době matčina čtvrtého těhotenství, se rodina přestěhovala do domu Minuta na Staroměstském náměstí, kde pobyla tři léta a odkud vedla i první cesta malého Franze do školy. V tomto domě se během tří let narodily tři Kafkovy sestry Gabriele (Elli, 1889), Valerie (Valli, 1890) a Ottilie (Ottla, 1892). Neustálé změny bydliště, vyvolané rodinnými důvody a potřebou většího pohodlí i pozvolným ekonomickým vzestupem, se udály až na jednu výjimku na malé ploše necelého čtverečního kilometru. Při tom jistě spolurozhodovala blízkost obchodu Hermanna Kafky, věrnost místům, na nichž Hermann s Julií v Praze zakotvili, a věrnost místní klientele.

Franz Kafka trávil své dětské dny většinou osamocen, obklopen většinou českým a česky mluvícím personálem, vychovatelkou, kuchařkou a služebnou. Prožitek dětství se pro něho stal celoživotním traumatem: strádal tím, že byl ponechán sám sobě, nedostatkem rodinného tepla a citových vazeb k rodičům. Ti od rána do večera pracovali v obchodě. Vídal je vlastně jen večer, a to většinou odpočívali a bavili se ve vedlejším pokoji hrou v karty. Otcova výchova byla stroze autoritativní, omezovala se na příkazy, napomenutí a zákazy a probíhala hlavně při společném jídle u stolu. Otec, obdivovaný i obávaný, se dítěti jevil jako vládce nade vším. Tato představa Kafku neopouštěla po celý život. Matka, jemná a spravedlivá, neměla dost síly postavit se energickému otci a přidávala se, byť často nerada, na jeho stranu. Chlapec se za této situace postupně uzavíral vnějšímu světu a vytvářel si svět vlastní, v němž lidi, věci a vztahy k nim přetvářela jeho nedětsky chladná fantazie. Vyostřený obraz svého dětského světa podal Kafka v roce 1919 v Dopise otci, který však nebyl nikdy doručen.

Kafkův vztah k otci už od dětství vytvářela komplikovaná směs obdivu a odmítání, stupňující se od nesouhlasu až k odsudku. Otcova rozhodnost, sebejistota, a zejména jeho ironie Franze deptaly, vyvolávaly v něm pocit vlastní bezmoci a nicotnosti.

Kafka trpěl otcovou přezíravostí, jeho nedostatkem smyslu pro okolní svět, jeho příkrým vztahem k příbuzným, k zaměstnancům a k celým etnickým skupinám: Čechům, Němcům, Židům. Přitom oceňoval otcovy schopnosti a dobré vlastnosti, byl přesvědčen, že otec je v jádru dobrý člověk. Některé důsledky otcovy výchovy si odnesl do života už z raného dětství.

Matka Julie obklopovala syna bezmeznou láskou, ale hlavně se snažila tlumit dopad otcovy prudké, prchlivé povahy a jejích výchovných důsledků na dítě. V tomto prostředkujícím postavení bohužel selhávala, byla příliš slabá na to, aby dokázala podstatně oslabit otcův vliv. Dokladů konkrétního příkoří, jímž trpěl v raném dětství, nacházíme v Kafkově díle pramálo a v těch, které svěřil papíru, bývá hlavní postavou otec Hermann.

 

 

 

 

 

 

 

© Foto: Archiv Klaus Wagenbach, Berlín