FRANZ KAFKA MUSEUM



 
Franz Kafka a dílo

Kafkovo literární dílo obsahuje kratší povídkové prózy, z toho množství fragmentů, tři nedokončené romány, deníky a korespondenci. Jen menší část svého díla vzal Kafka na milost a dal souhlas k jeho vydání za svého života. Publikoval jen na naléhání přátel a málo. Před smrtí mnoho rukopisů spálil a vše, co nebylo v jeho dosahu, přikázal zničit. Posmrtné vydání jeho spisů vycházelo péčí jeho přítele Maxe Broda v berlínském Schockenově nakladatelství, potom v pražském nakladatelství Mercy, později v podobě rozšířené o nové nálezy a dešifrované zlomky v newyorském Schockenově nakladatelství a souběžně v nakladatelství S. Fischer ve Frankfurtu n. M.

Větší část rukopisné pozůstalosti Franze Kafky se zachovala v rodině a byla po Kafkově smrti předána Maxi Brodovi. Část rukopisů měl u sebe Brod už z dřívější doby a přibyly k nim rukopisy, které mu po Kafkově smrti odevzdala Milena Jesenská. V majetku rodiny tehdy zůstaly Kafkovy dopisy adresované členům rodiny. Mimo Brodův dosah zůstaly dopisy adresované Felice Bauerové. Ta je pět let před svou smrtí ve Spojených státech dala k dispozici newyorskému Schockenovu nakladatelství. Právě tak Brod nedisponoval rukopisy z Kafkových mladších let, které zůstaly u Dory Diamantové. Ty r. 1933 zabavilo gestapo a jsou dnes ztracené. Když Brod r. 1939 prchal z Prahy před nacisty, odvezl většinu Kafkovy rukopisné pozůstalosti do Palestiny. V Praze zůstaly v rodinném majetku kromě dopisů rodině i rukopis Dopisu otci a Proměny, u příbuzných Willyho Haase Dopisy Mileně, které Milena Jesenská Haasovi r. 1939 svěřila. Po II. světové válce deponoval Brod největší část Kafkovy pozůstalosti, kterou disponoval, nejprve v archivu Schockenovy knihovny v Tel Avivu, r. 1956, v době suezské krize, byla převezena do bezpečí ve švýcarské bance a r. 1961 byla předána Kafkově neteři Marianně Steinerové v Londýně, která ji odevzdala do péče Bodleian Library v Oxfordu. Část rukopisů zůstala u Brodovy spolupracovnice Esther Hoffeové. Několik drobných rukopisů Brod již dříve daroval svým přátelům a spolupracovníkům.

Psaní bylo při Kafkově maximalismu zápasem o nejvyšší cíle, zápasem s nemožností. Odtud Kafkova ustavičná nespokojenost téměř se vším, co napsal, odtud takové množství krátkých i delších rozběhů, na které už nikdy nenavázal, odtud tolik fragmentů v jeho díle a tolik týdnů a měsíců marného zápasu bez výsledku a tolik čekání na pravou chvíli. A pak zas euforická období neuvěřitelného vypětí a produktivity. Odtud i jeho přísná měřítka při posuzování cizích děl. Psaní bylo pro něho spásou i zatracením, jednou sladkou odměnou, podruhé službou ďáblu, posilou i trýzní, štěstím i zoufalstvím, překážkou na cestě životem i útočištěm v čase beznaděje a porážek.

Celý život se v Kafkově psaní střídají období plodná a neplodná, časy schopnosti a neschopnosti psát, krátká údobí relativní spokojenosti a dlouhá údobí zoufalství nad tím, co napsal i nenapsal, poznamenaná škrtáním a ničením textů, které zavrhl. Interpreti Kafkova díla často obtížně shledávají důvody, které Kafku asi vedly k zatracení určitých partií nebo i celých děl. Pozdější editoři škrtnuté partie často tisknou v dodatcích k textu nezavrženému. Psaní bylo pro Kafku nejen existenční potřebou, ale i předmětem neustálé reflexe.

Franz Kafka se sám za spisovatele nepovažoval. Spisovateli nazýval profesionály literatury, kteří píší pravidelně, či se dokonce psaním živí. Takové spisovatele aspoň navenek obdivoval. O své literární práci mluví Kafka vždy jako o „psaní“. Psaní bez praktického zacílení, spíš sám akt psaní než jeho výsledky, se pro něho záhy stalo primární, z hloubi tryskající životní potřebou. Postupem času u něho zatlačilo nebo i potlačilo jiné cíle, o které v životě též usiloval: úspěch v zaměstnání, uzavření manželství, založení rodiny, zplození dítěte. Protože mu jeho osobní založení, jeho řádnost a neschopnost riskovat spolu s ohledy na rodinu, s níž po celý život v těsném kontaktu žil, nedovolovaly zanechat zaměstnání, byl nucen vést „dvojí život“ mezi úřadem a psaním, což se pro něho stalo zdrojem permanentní trýzně.

Kafka v zaměstnání (úřadě) vynikal úzkostlivou svědomitostí a přesným plněním povinností. Zachované úřední dokumenty z jeho ruky svědčí o práci vzorného úředníka. Jestliže z jeho deníků a dopisů vysvítá, že úřad byl pro něho velkou přítěží a překážkou, nelze to přičítat tolik vlastní práci v úřadě jako spíše tomu, že mu práce v úřadě bránila v činnosti, v níž velmi záhy spatřoval hlavní a později – po ztroskotání svých životních nadějí – už jediný životní úkol: v psaní.

Za Kafkova života vyšla knižně jen menší část jeho díla. Brod musel v mnoha případech s Kafkou o vydání zápasit. Naprostou spokojenost s dílem dal Kafka najevo málokdy, např. u Ortelu. Výhrady měl i k prózám, jako je Proměna, jejichž hodnotu uznala světová literární kritika už od chvíle vydání.

Franz Kafka je mrtev již přes devadesát let. Přesto – což je v análech světové literatury vzácný jev – zůstává jeho dílo ve středu živého zájmu čtenářské obce v různých částech světa. Zejména každé v daném časovém rozmezí dorůstající mladé pokolení si Kafku vždy znovu objevuje. Na otázku, co v něm nachází, je bezpočet odpovědí. Souhrnně a zjednodušeně lze snad říci, že je uvádí do světa, v němž žijí, v němž na staré jistoty již nelze spoléhat, v němž víra ve stálý pokrok zklamala; do světa, který rozleptává tradiční lidská společenství, zahání jedince do samoty, vzbuzuje v něm pocit provinění, jakož i touhu prolomit svou izolaci a začlenit se do nového, době odpovídajícího společenství, nalézt v něm duchovní domov a řád žití a umírání. Kafkovo dílo sestává ze stále podnikaných výprav za obnovením ztracené nebo objevením nové síly, která stmelovala a udržovala smysluplná lidská společenství. Ačkoli u Kafky končí tyto výpravy tragicky, přece nabádají k nepoddajnosti a vrhají na duševní svízele doby, která je pořád i dobou naší, světlo snad nejostřejší.

( Eduard Goldstücker )

 BIBLIOGRAFIE KAFKOVA DÍLA (německé originály)

     Prózy:
     Popis jednoho zápasu (fragment rukopisu, 1904)
     Svatební přípravy na venkově (fragment rukopisu, 1907)
     Rozjímání (1908 - 1912, knižní vydání 1913, 1915)
     Topič (1912, knižní vydání 1913, 1916, 1918)
     Proměna (1912, čas. vydání 1915, knižní vydání 1916, 1918)
     Nezvěstný / Amerika (1912-1914, knižní vydání 1927, kniž. vydání ve 2 sv. 1990)
     Proces (1914-1915, knižní vydání 1925, kniž. vydání ve 2 sv. 1983)
     V kárném táboře (1914, knižní vydání 1919)
     Venkovský lékař (1915-1919, knižní vydání 1919)
     Dopis otci (rukopis 1919, vydání 1952)
     Zámek (1922, knižní vydání 1926, kniž. vydání ve 2 sv. 1982)
     Umělec v hladovění (1922-1924, knižní vydání 1924)
     Povídky (1909-1924, knižní vydání 1935)
     Popis jednoho zápasu (1909-1924, knižní vydání 1936, 1954)
     Svatební přípravy na venkově a jiná próza z pozůstalosti (1907-1919, knižní vydání 1953)
     Spisy a fragmenty z pozůstalosti I (kniž. vydání ve 2 sv. 1992)
     Spisy a fragmenty z pozůstalosti II (kniž. vydání ve 2 sv. 1993)
     Díla vydaná za života tiskem (kniž. vydání ve 2 sv. 1996)
     Úřední spisy (kniž.vydání 2004)

     Deníky a dopisy:
     Deníky (knižní vydání 1937 - výbor)
     Deníky (1909-1923, knižní vydání 1951, kniž. vydání ve 3 sv. 1990)
     Dopisy Mileně (1920-1923, knižní vydání 1952, rozšířené 1983)
     Dopisy 1902-1924 (1958)
     Dopisy Felice a jiná korespondence z doby zásnub (1967)
     Dopisy Ottle a rodině (1974)
     Dopisy rodičům z let 1922/1924 (1990)
     Dopisy 1900-1912 (kniž. vydání 1999)
     Dopisy 1913-březen 1914 (kniž. vydání 1999)
     Dopisy duben 1914-1917 (kniž. vydání 2005)

     Česká knižní vydání:
     Starý list (1928)
     Sen (1929)
     Zpráva pro akademii (1929)
     Proměna (1929, 1963, 1990)
     Venkovský lékař (1931)
     Zámek (1935, nový překlad 1969, 1989, 1997)
     Pozorování (výbor, 1946)
     Proces (1958, 1965, 1992, 1995, nový překlad 1997)
     Amerika (1962, nový překlad pod názvem Nezvěstný 1990 a 2003, jiný překlad 2004)
     Povídky (1964, 1983, 1990)
     Povídky I. (Proměna a jiné texty vydané za života, 1999)
     Povídky II. (Popis jednoho zápasu a jiné texty z pozůstalosti, 2003)
     Povídky III. (Manželský pár a jiné texty z pozůstalosti, 2003)
     Popis jednoho zápasu (1968, 1991, 1996)
     Dopisy Mileně (1968, rozšířené vydání 1993, nový překlad 2001)
     Aforismy (1968, 1991)
     Dopisy Felice (výbor, 1991, nový úplný překlad 1999)
     Dopisy rodičům z let 1922-1924 (1990)
     Obří krtek (1991)
     Dopisy Ottle a rodině (1996,2005)
     Dopisy otci a jiné nepublikované prózy (1996)

     Deníky I (1909-1912) (1997)
     Deníky II (1913-1923) (1998)
     Deníky z cest (1999)
     Franz Kafka _ Max Brod, Přátelství (Korespondence) (1998)