FRANZ KAFKA MUSEUM



 
Franz Kafka a nemoci
Úvahy nad chmurnou budoucností vlastního těla provázely Franze Kafku už od mládí. Tyto obavy z nedostatečné fyzické vybavenosti pro život v něm utvrzovala nespavost, bolesti hlavy, pocity slabosti a únavy. Ochranu hledal v uzdravujících silách přírody: v pobytu na čerstvém vzduchu, v procházkách a výletech, v pobytu ve venkovských letoviscích a v klimatických lázních, ve vegetariánské stravě, v tělesném cvičení podle osvědčených receptů, v otužování a sportu. Současně s tím se zatvrzoval proti oficiální medicíně a jejím medikamentům. Hypochondrické obavy časem dostávaly podobu vážného onemocnění. Na podzim roku 1917 propukla u čtyřiatřicetiletého Kafky choroba naplno. Po zbývajících sedm let se nemoc stala ústředním bodem jeho života, ukončila zoufalé pokusy o uzavření manželství, vyřešila dualismus jeho života mezi úřadem a psaním, donutila ho hledat po světě uzdravení, ve které nevěřil. Nemoc, léta promýšlená a popsaná ve spoustě hlubokých, jasnozřivých textů, přešla u něho ze života do díla jako jeho neuvěřitelně pravdivá integrující součást.