Obecná škola

Hermann Kafka, dlouho kolísající mezi příklonem k češství, či k němectví, se rozhodl dát synovi německou výchovu zřejmě proto, že podle něho chlapci vytvářela vytvářela lepší životní perspektivu. První školní léta (1889 –1893) prožil Franz Kafka v německé chlapecké obecné škole na Masném trhu v blízkosti svého bydliště. Do této školy chodily děti ze středostavovských německých, převážně židovských, z menší části katolických rodin, vesměs ze staroměstské čtvrti. Synové bohatší německé a německo-židovské společnosti "Městského parku" docházeli zpravidla do obecné školy u piaristů v Panské ulici.

I etnické složení učitelského sboru v Masné ulici bylo pestré. V první třídě učil Kafku Němec, ve druhé Čech a ve třetí a čtvrté Žid. Výchova a výuka silně trpěla velkým počtem žáků ve třídách. Třídní kniha z 1. třídy poznamenává, že žák Kafka mluví německy i česky. Přesto navštěvoval pro něho nepovinné hodiny češtiny: praktický otec si přál, aby syn byl dvojjazyčný. Franzovy výsledky na obecné škole byly velmi dobré, prospíval "s vyznamenáním". Proto směl udělat přijímací zkoušku na gymnázium už ze čtvrté třídy.

Kafkova cesta do obecné školy vedla samým historickým středem města. Z domu Minuta, na němž dnes po zrekonstruování vynikají krásná renesanční sgrafita s antickými motivy, vedla kolem Staroměstské radnice se starobylým orlojem, na němž každou hodinu průvod dvanácti apoštolů zakončuje zvonec Smrti, kohoutí zakokrhání a údery věžních hodin, podél míst, kde bylo po bitvě na Bílé hoře popraveno 27 vůdců stavovského povstání, přes rozlehlé náměstí, o němž Kafka později napíše, že taková velká náměstí by měla mít zábradlí, aby přes ně bylo možno přejít, úzkou Týnskou uličkou, malebným okolím chrámu Panny Marie před Týnem a chrámu sv. Jakuba na Masný trh kolem české obecné školy a německé obchodní akademie, na které bude Kafka po letech absolvovat kurz dělnického pojištění. Jedna věc Franze Kafku od jeho spolužáků odlišovala: do školy ho podobně jako děti z bohatých rodin "Městského parku" z druhé části německé Prahy vodila služebná, kuchařka nebo vychovatelka. Vedl k tomu strach o bezpečnost dítěte, nebo Franzova nechuť ke škole, ke které spíš než s radostí a uspokojením přistupoval s pocitem cizosti a se strachem, anebo výraz otcovy ctižádosti osvojovat si postupně manýry vyšších vrstev, do nichž se cílevědomě snažil proniknout. Svědectví o tom, jak prožíval tyto cesty v doprovodu kuchařky, zanechal Kafka po letech v dopise Mileně Pollakové-Jesenské. V Dopise otci i jinde Kafka podceňuje své tehdejší i pozdější studijní výsledky nebo je přičítá náhodě a přehání své někdejší obavy z neúspěchu.

Zejména v důsledku vlastních zkušeností z mládí měl Franz Kafka velice radikální názory na výchovu dětí. Špatnými vychovateli jsou podle něho rodiče i škola, a to mimo jiné proto, že v dítěti potlačují jeho osobitost.



Verze pro tisk