Gymnasium

V l. 1893 – 1901 studoval Franz Kafka na Staroměstském státním gymnasiu s německým jazykem vyučovacím. Škola sídlila v zadním traktu paláce Goltz-Kinských na Staroměstském náměstí. O dvacet let později (1912 – 1918) měl Kafkův otec v přední budově paláce obchod, vlastně již velkoobchod. Výuka na gymnáziích v monarchii byla vedena v přísně humanistickém duchu, spíše než pro praktický život připravovala studenty na vysokoškolské studium, hlavně humanitních oborů. Od první (prima) až do osmé (oktáva) se učilo latině (v nižších třídách 8 hodin týdně), od třetí (tercie) řečtině. Moderním jazykům se na gymnáziu nevyučovalo, na ty (francouzštinu, angličtinu, španělštinu a italštinu) pamatovala výuka na nedaleké německé obchodní akademii. Vyučovacímu jazyku, němčině, byly věnovány v nižších třídách 4, ve vyšších pouze 3 hodiny týdně. Ve filologických oborech se silně memorovalo. Češtině se učilo na nižším gymnáziu a byla "relativně nepovinná": museli se jí učit studenti, kteří ji dostatečně neovládali z domova. Staroměstské gymnázium platilo mezi pražskými gymnázii za jedno z nejpřísnějších.

V prvních třech třídách studoval Franz Kafka s vyznamenáním, později byly jeho studijní výsledky slabší: ve vztahu k výuce zlhostejněl, jeho zájmy, jeho vnitřní svět se s náplní a duchem výuky rozcházel. Největší potíže mu dělala matematika, nejlepší výsledky vykazoval v zeměpise, bez potíží vycházel s filologickými obory. Bez zájmu se účastnil hodin náboženství (zpravidla 3/4 žáků byli židé, 1/4 katolíci), v nichž se učilo biblickému dějepisu a dějinám židovského národa a četly se úryvky ze Starého zákona a z talmudu. Na čas ho – pod vlivem sugestivního, pozitivisticky a ateisticky zaměřeného učitele (v Rakousku se středoškolskému učiteli říkalo a v Čechách se dodnes říká "profesor") Adolfa Gottwalda – zaujaly přírodovědné obory, zejména Darwinova evoluční teorie. V oblibě měl také svého třídního Emila Gschwinda, kněze řádu piaristů, který ho učil latině, řečtině a filozofické propedeutice, jež rovněž vzbudila Kafkův zájem. Se spolužákem Hugo Bergmannem, primusem třídy, který Kafku držel nad vodou v matematice, polemizoval tehdy o deistickém důkazu Boží existence.

Ve výsledcích, jichž Kafka na gymnáziu dosahoval v němčině, bychom marně hledali stopy vedoucí k budoucímu slavnému spisovateli. Od primy až do oktávy se na vysvědčeních střídá druhý a třetí stupeň hodnocení ("chvalitebný" a "uspokojivý") a trojka je také na maturitním vysvědčení. Z předepsaných témat pro řečnická (mluvní) cvičení si v septimě vybral téma "Heliand a Messias", srovnání starosaského eposu s eposem Friedricha Gottlieba Klopstocka, spisovatele, o němž se říkalo, že "všichni ho chválí, a nikdo ho nečte". Z Kafkovy volby lze stěží usuzovat na osobní zaujetí pro toto téma. Osobnější pojetí nepochybně umožňovalo téma "Jak máme chápat Goethova Tassa?", zvolené v oktávě.

Nedostatek sebedůvěry a neoprávněný strach ze školy a s nimi spojené odcizování se výuce se na gymnáziu ještě stupňovaly. Nečekal od školy pro svůj život žádnou pomoc. V Dopise otci spatřuje Kafka příčiny tohoto stavu nadsazeně v otcově drtivé, deptající autoritě.



Verze pro tisk