Rodiče

Oba Kafkovi rodiče pocházeli z českého venkova. Byli pozdními účastníky mohutné migrace venkovských Židů do hlavního města, od něhož si po zrušení drastických omezení všeho druhu slibovali větší bezpečí a nadějnější existenci. Kafkové, pocházející z jižních Čech, byli až na výjimky rod vynikající vitalitou, fyzickou zdatností, podnikavostí a touhou po společenském vzestupu. Löwyové, pocházející z východní části středních Čech se, opět až na výjimky, vyznačovali umírněností, rozvahou, citlivostí a přemýšlivostí. Všechny tyto vlastnosti se u příslušníků oboustranně početného rodu v průběhu let uplatnily. Nacházíme tu zdatné podnikavce i nepraktické introverty, učence i dobrodruhy, světoběžníky i podivínské samotáře. Franz Kafka v sobě více cítil mateřské dědictví Löwyů. Na rozdíl od svého otce, který velice usiloval o soudržnost rodu, byl ve vztahu k širší rodině vybíravý. K některým příbuzným, zvláště z matčiny strany (strýcové Siegfried a Alfred), měl vřelý vztah, o jiných nenacházíme v jeho autobiografických textech ani zmínku.

 Otec

Hermann Kafka pocházel z Oseka u Písku, byl synem rituálního řezníka (šocheta) Jakoba Kafky a Franzisky Kafkové, roz. Platowské, čtvrtým ze šesti sourozenců, čtyř synů a dvou dcer, v pořadí Filip, Anna, Heinrich, Hermann, Julie, Ludwig.

Hermann Kafka se z chudého podomního obchodníka z jihočeské vsi po příchodu do Prahy začátkem 80. let 19. století trvale společensky pozvedal: oženil se s dcerou ze zámožné rodiny obchodníků s textilem a pivovarníků Julií, roz. Löwyovou, založil v centru Prahy obchod galanterním zbožím, jejž neustále rozšiřoval, nakonec vlastnil velkoobchod v Kinského paláci na Staroměstském náměstí a na konci života se stal majitelem činžovního domu v Bílkově ulici na Starém Městě.

Hermann Kafka byl v tradici svého rodu fyzicky zdatný, houževnatý, podnikavý a ctižádostivý muž silné vůle usilující po celý život o společenský vzestup a úspěch, přitom panovačný a prchlivý, tvrdou rukou ovládající rodinu a okolí podléhající jeho vlivu.

Mezi otcem a synem bylo v důsledku jejich rozdílných povah a představ o životě, rodině, o manželství, zaměstnání a o vztahu k lidem po celý život napětí. Šlo o vztah velmi komplikovaný, v němž ze synovy strany byla láska a obdiv i odpor hraničící ve chvílích krizí s nenávistí. Hlavní roli však, zdá se, hrálo nepochopení z otcovy strany. Otec byl pro Franze Kafku suverénním vládcem nad rodinou a nad osudy lidí v ní a kolem ní. Konflikty s otcem provázely všechny klíčové momenty Franzova života: výchovu, volbu zaměstnání, poměr k příbuzenstvu, vztahy k ženám. Při svém ambivalentním vztahu k otci měl pro něj Kafka větší pochopení, než tomu bylo naopak. Proto se do značné míry smiřoval, i když je těžce nesl, s jeho výstupy, výčitkami, nesouhlasem a zákazy, proto trpěl jeho starostmi s obchodem a jeho nemocemi.

Matka

Julie Kafková, matka Franze Kafky, pocházela ze zámožné rodiny obchodníků s textilem a pivovarníků ze středočeských Poděbrad. Byla druhorozeným dítětem z prvního manželství Jakoba Löwyho a Esther, roz. Poriasové. Měla tři bratry, Alfreda, Richarda a Josepha, a dva bratry nevlastní, Rudolfa a Siegfrieda, z otcova druhého manželství s Julií, roz. Hellerovou.

Hermann Kafka, bydlící po svém příchodu do Prahy v domě svého příbuzného v Platnéřské ulici, na hranici zchátralého bývalého židovského ghetta, si v září r. 1882 nevěstu odváděl z honosného domu na nároží Staroměstského náměstí, v němž předtím měl hudební ústav Bedřich Smetana. Svatbu slavili v hotelu Goldhammer na protější straně Staroměstského náměstí, kde krátký čas měli i svůj první krámek. Rodina Julie Kafkové-Löwyové, byť sociálně jinak situovaná, patřila též k vrstvě českých Židů asimilovaných k němectví, kteří po zrušení zákazů a omezení postihujících židovské obyvatelstvo v českých zemích odcházeli z venkova do velkých měst, kde se cítili bezpečněji.

Matka Franze Kafky žila jako "milující otrokyně" celý život v manželově stínu, byla po celé dny jeho pravou rukou v obchodě a o večerech nepostradatelnou společnicí při hře v karty.

V konfliktních situacích mezi otcem a dětmi, zejména Franzem a Ottlou, se ze všech sil snažila tlumit dopad otcových výbuchů. Nakonec však milující matka zpravidla podléhala neoblomné vůli hlavy rodiny. Franz vděčně přijímal její mateřskou starostlivost a láskyplnou péči, chápal obtížnost jejího postavení i nemožnost porozumět jeho starostem.

© Foto: Památník národního písemnictví



Verze pro tisk