(3.7.1883 v Praze - 3.6.1924 v Kierlingu v Rakousku)

Nejznámější, světově proslulý představitel pražské německé literatury, jeden z nejvýznamnějších prozaiků světové literatury 20. století. Po vystudování práv na pražské německé univerzitě pracoval v l. 1907-1922 jako úředník ve dvou pojišťovnách. Za svůj hlavní životní úkol považoval psaní a obtížně je uváděl v soulad s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával. Po propuknutí plicní choroby v r. 1917 sedm let marně zápasil s nemocí. K svému literárnímu dílu byl neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání. Větší část jeho díla, která později především vytvořila Kafkovu světovou slávu, vyšla z pozůstalosti díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod nerespektoval Kafkovo přání, aby rukopisy bez milosti spálil.